Tiskové prohlášení

Dne 14. prosince vydala "National Geographic Society" ve Washingtonu zprávu s názvem "PRECISE SOURCE OF AMAZON RIVER IN PERU IS PINPOINTED BY ADVANCED TECHNOLOGY" (viz. internetová adresa http://www.nationalgeographic.com). Zpráva byla uveřejněna rovněž prostřednictvím tiskové agentury REUTERS a převzata týž den Českou tiskovou agenturou ČTK.

Ve zprávě se oznamuje, že 22 členný mezinárodní tým badatelů z pěti států - USA, Polska, Peru, Kanady a Španělska, který vedl Andrew Pietowski, nalezl v červenci 2000 nejvzdálenější pramen Amazonky. Za použití nejmodernější lokalizační technologie Global Position Systém (GPS) byla objevena bystřina, která pramení na Nevado Mismi v jižním Peru ve výšce 18363 stop (tj. 5509 m nad mořem). Autoři dále uvádějí, že expedice byla vyvrcholením čtyř průzkumných cest v letech 1998 a 1999, při nichž byla shromažďována předběžná data a proběhla příprava terénních prací. Geograf, Andrew Johnston, který vedl mapovací práce, ve zprávě uvádí: "Zdroj Amazonky může být definován jako nejvzdálenější bod v povodí, ze kterého voda odtéká po celý rok nebo nejvzdálenější bod, ze kterého by voda mohla pravděpodobně odtéci do Atlantiku".

Podle něj "Nevado Mismi splňuje obě tyto definice". Členové uvedené expedice dále připomínají, že hora Mismi byla jako místo pramene Amazonky označena již v roce 1971, kdy expedici National Geographic vedl novinář a výzkumník Loren McIntyre.

Jako vedoucí dvou expedic k pramenům Amazonky "Hatun Mayu 99" a "Hatun Mayu 2000" prohlašuji:

  1. Prameny Amazonky se zabývám od roku 1990, kdy jsem přednášel hydrologii na Universidad Mayor de San Marcos v Limě a na Universidad San Antonio Abad del Cusco. Ve spolupráci s renomovaným peruánským geografem Prof. Dr. Carlosem Penaherrerou del Aguila jsem shromáždil a odborně analyzoval materiály z předchozích expedic.
  2. Teorii o pramenech Amazonky na úpatí hory Nevado Mismi jako první uvedl ve své knize "Geografia General del Peru" Dr. C. Penaherrera již v roce 1969. Expedice National Geographic, kterou vedl Loren McIntyre, se uskutečnila až o dva roky později.
  3. V roce 1995 se uskutečnila expedice Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy Praha "Peru 95", která navštívila rovněž údolí řeky Carhuasanty na úpatí Nevado Mismi, přičemž provedla první prohlídku terénu tohoto území.
  4. Během expedice "Hatun Mayu 99" (16.6. - 3.7. 1999) byla změřena délka řeky Carhuasanty od soutoku s řekou Apachetou. Pomocí GPS byly lokalizovány dva prameny Carhuasanty na úpatí hory Nevado Mismi: levý pramen vytékající z ledovcového jezera "Laguna" a pravý pramen, který vyvěrá ze skalní pukliny a na konci června 1999 měl vydatnost 20 l /s (nejvíce ze všech pramenů).
  5. Během česko-peruánské expedice "Hatun Mayu 2000" byly pomocí laserového dálkoměru LEM TM 30 změřeny délky tří dalších pramenných toků řeky Lloqueta - Sillanque, Apachety a Ccaccansy. Pomocí GPS byly lokalizovány jejich prameny a určeny nadmořské výšky jejich pramenů.
  6. Pomocí hydrometrické vrtule C 20 firmy Ott byly pravidelně měřeny průtoky všech uvedených řek.
  7. Veškeré práce v terénu skončila naše expedice dne 10. 7. 2000. Dne 11. 7. nás v dolní části údolí řeky Lloqueta navštívili protagonisté expedice National Geographic Society, pánové Andrew Pietowski a Andrew Johnston, kteří se nás dozvěděli z denního peruánského tisku v Limě a Arequipě. I když jsme se dohodli, že si navzájem vyměníme naše výsledky a budeme spolupracovat, přesto neváhají tvrdit, že priorita objevení a přesného vyměření pramenů náleží jim. Toto zásadně odmítáme a prohlašujeme, že první vyměření délek toků a přesnou lokalizaci pramenů provedly česká expedice "Hatun Mayu 99" a česko-peruánská expedice "Hatun Mayu 2000".
  8. Vyjadřuji pochybnost nad stanovením pramene na úpatí hory Nevado Mismi ve výšce 5509 m. V této nadmořské výšce se v období června, kdy vrcholí zimní období na jižní polokouli, nevyskytuje žádný stálý vodní tok, ale jen dlouhodobá sněhová pokrývka. V jiné části roku nelze pramen stanovit, protože se zde vzhledem k tání sněhu objevuje i řada periodických toků.
  9. Při určování hlavního toku se v hydrografii používají kritéria v následujícím pořadí: délka stálého toku spolu s nadmořskou výškou pramene, plocha povodí, velikost průtoku. Expedice National Geographic Society nebere pro určení hlavního pramene v úvahu ani plochu povodí ani průtoky řek. Po zhodnocení našich výsledků konstatujeme:

Z uvedených výsledků vyplývá, že pramen Amazonky nelze jednoznačně určit, protože pro každý z toků hovoří nějaké kritérium.

Na závěr uvádím, že účast českých přírodovědců při hledání pramenů Amazonky navazuje na aktivity jezuity českého původu, pátera Samuela Fritze, který v roce 1693 lokalizoval pramen Amazonky v horském jezeře Lauricocha, z něhož vytéká řeka Maranon. Tento údaj se po více než 300 let objevoval ve většině světových encyklopedií. Byl pravděpodobně prvním Evropanem, který poznal celý veletok od pramene až k ústí do Atlantiku. Již v roce 1707 vydal velmi zdařilou mapu celého povodí.

Doc. RNDr. Bohumír Janský,CSc.
Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy v Praze
Česká republika